Jací jsme byli před internetem
Mohou se najít lidé, kteří s mým názorem nebudou souhlasit. Ale myslím si, že pokud zůstanu co nejvíce neutrální, mohl by se nad tím každý alespoň trochu zamyslet. S kapkou soudnosti a bez naivity se dá říci, že generace dnešních dětí umí jen chatovat, mluvit sprostě či fotit selfie na sociální sítě. Jistě, že existují jednotlivci, kteří jsou stále schopni přežít den bez mobilu bez jakékoliv úhony na zdraví, ale je jich čím dál tím méně.
Den dítěte dneška probíhá asi tak, že se ráno vzbudí a dříve, než vytáhne paty z postele, zkontroluje svůj Instagram, Facebook, někteří možná projedou i Twitter. Poté při snídani ještě odepíší na pár zpráv. V autobuse si nepovídají mezi sebou, ale jsou na mobilu, v lepším případě poslouchají písničky. Ve škole jsou na mobilech klidně při hodině, přestávky tráví také samozřejmě s mobilem v ruce. Při cestě domů jsou neustále ve střehu, jestli jim někdo něco neposlal či nenapsal. Když se po dni plném internetu dobelhají domů, nejsou schopni se jít učit hned, tudíž se rozhodnou, že budou ještě chvíli na mobilu. A jejda, trochu se nám ta prokrastinace na mobilu protáhla z dvaceti minut na hodinu a půl. No nevadí, ještě zavolám kamarádce a půjdu spát. Samozřejmě si otevřu ještě notebook a podívám se na nějaký seriál.
Tento den není ani trochu přitažený za uši, takto to chodí u většiny z českých či jiných teenagerů denně. Ani jim nepřijde divné, že na mobilu stráví až čtyři hodiny denně.
Děti se neumí jinak zabavit
Kvůli internetu děti ztratily schopnost se bavit něčím jako je míč, kolo nebo jednoduché klábosení na hřišti s ostatními kamarády. Je to smutné, ale udělal to z nich internet. Většina výchovných či vzdělávacích zařízení se navíc ani nesnaží jejich počínání změnit, instalují si totiž volně přístupné Wi-Fi. Je to jednoduše začarovaný kruh, ze kterého už nebude lehké se dostat.