Co vše jste „zdědila“ po matce?
Barva očí, vlasů, nebo třeba tvar nosu jsou ještě tím nejmenším zlem, s nímž jsme schopné se po překonání obrobí puberty snadno smířit. Existují však jiné, nefyzické a nehmatatelné vlastnosti, s nimiž bojujeme často dlouhá léta a někdy se s nimi nesmíříme vůbec. Jedná se zejména o „vady“ na charakteru, s nimiž jsme se mohly setkávat pravidelně právě u těchto žen, které nás z celého srdce milovaly.
Když promluví genetika
Je vědecky dokázáno, že člověk vzniká spojením genetického materiálu svých biologických rodičů. Ať se nám to líbí nebo ne, jsme tedy vlastně z poloviny naším otcem a z druhé naší matkou. Tyto základy možného vzniku nového člověka nás provází celým životem a není možné se jim vyhnout. Naše fyzická schránka z tohoto faktu vychází a nelze to jinak (alespoň prozatím).
Právě z tohoto důvodu se některými částmi těla podobáme rodičům tak, že bychom na jejich základě mohli být okem nerozeznatelní. Ať už se jedná o náš výraz v obličeji, barvu hlasu nebo jinou charakteristiku.
Dle poznatků odborníků se s narůstajícím věkem čím dál tím více podobáme své matce (v případě, že se narodíme s ženským pohlavím), nebo naopak otci (platí u jedinců, jež se narodili s pohlavím mužským).
Když genetiku doplní výchova
Druhým (nikoli méně významným) faktorem formujícím naše chování a celkové vystupování je pak výchova rodičů. Zde dochází k tomu, že genetický materiál daný nám do vínku našimi zploditeli je na denní bázi utvrzován projevy chování, komunikace, jednání a dalších činů našich vychovatelů, kterými jsou povětšinou právě biologičtí rodiče.
Léta tak pozorujeme mámu s tátou, vnímáme jejich projevy a fixujeme si je tak, že se nakonec mohou stávat našimi vlastními. Díky tomuto procesu (který je psychology označován jako observační učení) se pak stává, že coby ženy po vlastní matce nikoli pouze zdědíme barvu očí a hlasu, ale také si osvojíme sklony k hysterickým záchvatům v případě, že se v místnosti nachází pavouk, nebo třeba tendenci hádat se s druhými, i když si uvědomujeme, že mají nejspíš pravdu.
Až si tedy zase příště uvědomíte (či Vám bude okolím nevybíravě sděleno), že se chováte jako Vaše matka, vězte, že člověk, který Vás z podobného přestupku obviňuje, má velmi pravděpodobně pravdu.